Need for Speed Pro Street demo

Tak včera celkem neočekávaně na XBLM dorazilo demo na další z nekonečných pokračování značky Need for Speed. Kromě pro mě celkem nepochopitelného vydání téměř současně s dalšími atraktivními demy jako například Guitar Hero III a Eternal Sonata jde o opravdu rozpačitý počin.

Demo obsahuje dvě tratě a pravděpodobně tím i ukázku dvou herních módů. První je rychlostní závod téměř stále rovnými tratěmi pouštní scenérií, kde silný motor a rychlost rozhoduje. Druhou je pak jakýsi městský okruh.

Upřímně řečeno, nevím co si mám o tomto pokračování myslet. Vzhledem k tomu, že jde o jednu z nejprofláknutějších automobilových sérií je okolo tohoto titulu už celkem dlouhou dobu mediální povyk. Tudíž bylo možné nepočítaněkrát vidět ukázky právě pouštní tratě, ale i nadšené komentáře o modelu poškození a grafiky vůbec. Nutné říct, že graficky to vypadá opravdu dobře a model poškození si sem konečně našel cestu.
Na druhou stranu je ale třeba opravdu zakroutit hlavou, protože to co tvůrci předvádějí je snad naprosto totéž, co už ukázal před drahnou dobou Burnout. A to téměř doslova. Při větší než malé havárii musíte sledovat zpomalený záběr na karosérii demolovanou tím do čeho zrovna narazila. K fyzikálním zákonitostem to má ale daleko, plechy odpadávají podle toho, jak moc je auto "rozebratelné", nějaké poškození kastle se ale nekoná, i při plné rychosti a dopadu na střechu létají pouze blatníky a skla. Po druhém, nejpozději třetím takovém záběru už je to opravdu směšné a navíc tuto zpomalovací vsuvku nelze přeskočit. Podobnost s Burnoutem je tady opravdu do očí bijící. Pokud ovšem opomineme kouřové efekty. To je tady kapitola sama o sobě. Po velkohubých prohlášeních týkajících se particle systému bych čekal cokoliv co se kouři alespoň trochu podobá. Bohužel jde o "kouř", který je nechutným způsobem rozostřený, takže naprosto do scény nezapadá. Opravdu, na statických propagačních screenech to může vypadat hezky, ale naživo je to otřesné.
Další novinkou je variabilní povrch tratě. Zde například stejně jako v nedávném Sega Rally pocítíte na vlastní ovladač nerovnosti a výmoly na trati. V demu se to omezuje na části silnice, kde se objevuje jakási textura podobná zvratkům a pak asfaltové záplaty.
Zmizely i bariéry kolem trati a vyjetí mimo asfalt výrazně zpomaluje. Ale o žádný velký zázrak okolního prostředí nejde, městská část je obehnaná projistotu mantinelem.

Prostředí je bohužel opět ve stylu nejrůznějších grafitti, hiphopu a dalších nechutností s "příslibem" deformace vozu takzvaným tuningem, takže se to pravděpodobně opět nakonec zvrhne v pojízdný cirkus a soutěž kolik neónů a chromových částí se vejde na normální auto. Hudební doprovod odpovídá tomuto zaměření a možná existuje někdo, kdo ho nevypne.

Ale bohužel v současnému a vlastně permanentnímu nedostatku arkádových závodů a zavedené, ikdyž degradované, značce Need for Speed si tento díl asi své publikum najde.
Já můžu zase jenom povzdechnout, že to nebude nic pro mě, vzhledem k alergii na styl, který v poslední době drží téměř všechny takového simulátory.

iPhone firmware 1.1.1 prolomen, co když naposled?

Tak to co asi každý očekával nastalo po dvou týdnech od vydání destruktivního firmware 1.1.1 pro Apple iPhone. Nezávisle na sobě vydaly dvě skupiny zprávu o tom, že firmware byl prolomen a v nejbližších dnech bude možné updatovat firmware unlocknutých iPhonů na verzi 1.1.1 s plnou podporou instalace externích aplikací a SIM karty dle vlastního výběru. A vzhledem k tomu, že se na tento hack firmware šlo trochu komplexněji než minule (nebylo třeba lámat šifrování atd...), tak se podařilo otevřít i iPod Touch pro aplikace. Tím se na něj dostávají nejen programy třetích stran, ale i záměrně vypuštěné aplikace z iPhonu, jako je mail, plnohodnotný kalendář apod...

Takže ona hra "na kočku a myš" postoupila do dalšího kola. Myš právě napálila kočku. On ten příměr vůbec nebyl od Steva Jobse moc dobrý, protože jestli si dobře vzpomínám, tak ve všech cartoonech má myš navrch, vybavuje se mi teď Itchy a Scratchy nebo Tom & Jerry...

Každopádně už existuje způsob, jak si "užít" vymoženosti firmware 1.1.1 bez nutnosti vázání na operátora. Už při vydání 1.1.1 jsem uváděl, že nevidím moc důvodů proč upgradovat. Těch novinek není zdaleka tolik, abych se tím obtěžoval. Asi až nastane doba, kdy se celý proces updatu scvrkne do jednoho GUI přívětivého úkonu, tak to vyzkouším, ale zatím nespěchám.

Mnohem důležitější mi teď přijde situace okolo onoho odblokování. Je totiž výrazně jiná, než při hacku verze 1.0.2. V té době Apple nijak extra nezabezpečil přístup k souborům iPhonu a čekal, co se stane. Ve verzi 1.1.1 pak dle odezvy updatovací soubory silně zašifroval a provedl ničivou aktualizaci firmware modemu. Mezitím udělal několik kroků, ve kterých ukázal, že nehodlá podporovat jakýkoliv vývoj aplikací pro iPhone a trochu přitvrdil při výměnách zablokovaných telefonů. Ohlásil iPhone pro Evropu a začal mít problémy s legislativou EU, která v některých státech nepovoluje prodávat pouze zablokovaný telefon (viz Orange ve Francii). Mezitím prosákly ale i více či méně důvěryhodné zprávy o tom, že Apple hodlá podporovat webový vývoj a dokonce i přímý vývoj v iPhonu.

Ukázalo se tedy, že komunita kolem vcelku revolučního kusu mobilního zařízení je natolik velká a technicky schopná, že je v rámci dní schopna rozlousknout naprosto cílený útok na jejich práci bricknutím iPhonu. Navíc je teď téměř jisté, že Apple má svůj nástroj, kterým tyto zablokované telefony je schopen oživit.

Takže, co bude následovat? Zkusil bych si, možná odvážně, tipnout, že update typu firmware 1.1.1 je posledním (tolik k nadpisu). Možná by mohl vydat Apple příští týden další update firmware, kterým by opět zamkl iPhone, ale podle mě to neudělá. V tuto chvíli, pokud vyčlení prostor v iPhonu pro sandbox vývojářům a nebude nadále zamykat při updatu, získá velké množství bodů. Odblokování bude stále porušením podmínek, ale velká část uživatelů spíše než po libovolné SIM kartě touží po dalších aplikacích, které upřímně řečeno iPhone posouvají už dnes bez podpory mnohem dál, než Apple mohl kdy domyslet...

Conan

Titul, který má celkem mizivou propagaci a je vcelku úspěšně opomíjen všemi xbox médii dorazil do mého xboxu. Conan, klasická hack n' slash akce plná krve a rozčtvrcených nepřátel. Záhadným způsobem vyšla tato hra v austrálii hned na začátku října a přestože se její dodání na většině z českých obchodů neustále posouvá (momentálně 12.10), je možné ji sehnat i u nás od 3.10, tak jak se to povedlo mě. Shodou okolností ke mě doputovala současně s Halo3 a překvapivě si vydobyla minimálně stejnou pozornost.

Klíčem k úspěchu je držení se svého tématu. Jedná se opravdu o hack n' slash akci, ve které provázíte Conana na cestě, která se postupně vyjevuje. Žádný extra silný příběh nečekejte, ale tvůrci se snaží alespoň zachovat odkaz na Howardovy knihy, takže cimerského světa znalý hráč netrpí. Na druhou stranu se tady ctí klasická forma těchto her - několik stovek malých nepřátel, prokládaných pravidelně velkým bossem. Proč chtít víc? Prostředí jsou celkem rozmanitá v rámci možností a boj není jednotvárný.

To je další plus - na začátku znáte jen pár základních máchnutí mečem. Ale jak postupně ničíte své nepřátele, získáváte body, které je možné utratit za výcvik komplexnějších bojových taktik. Jsou zde čtyři základní styly zbraní - jednoruční, obouruční, se štítem a v každé ruce jedna. Podle těchto kategorií také můžete utrácet své body. Je možné se tedy specializovat na jednu větev a dosáhnout brzo velmi vysoké efektivity. Na druhou stranu ovšem na různé protivníky platí různé styly boje, tudíž je vhodné použít jinou taktiku a zbraň na mnohohlavý dav slabých pirátů a jediného otravného draka.

Graficky hra celkem kolísá. Některé části jsou opravdu pěkně udělané a před animací pohybů hlavního hrdiny je třeba smeknout. Na druhou stranu potkáte lvy, kteří vypadají jako by pes strčil hlavu do medu a peří. Hlavní je zde ale akce a tam jsou všechny ty seky, kopy a létající hlavy nepřátel zvládnuté dobře.

Jako zápornou stránku bych vypíchnul kameru. Přestože, jde o 3D model, kamera se drží svých kolejí a nedovolí jakýkoliv zásah. Rotuje tedy podle toho, kterým směrem jdete a odkud můžete čekat nepřátele. Ve většině případů je nastavena správně a hráč si ani nevšimne, že ji nemůže ovládat, jelikož je nastavena ideálně. Jsou ale případy, kdy je třeba skočit do prázdna, aby zjistil, co tam je. Těch případů ale naštěstí není tolik.

Obtížnosti jsou čtyři, na střední jde o prima zábavu, těžší je o fous náročnější a opravdovou výzvou je obtížnost King, která se odemkne až po dohrání lehčích.

Zhodnotit musím Conana jako velmi povedenou oddechovku, zvládnutou v rámci svého žánru. Přestože grafika neexceluje a pár bugů by si ještě zasloužilo vychytat, jde o dobrou zábavu, pokud přistoupíte na skutečnost, že vás nečeká nic víc než řady nepřátel, které je třeba rozsekat na milion způsobů....